Od svého počátku až do začátku průmyslové revoluce využívalo lidstvo ke stavbě mimořádně velkých objektů a ke zdvihání obrovských břemen pouze lidské síly, organizačních dovedností, ale i důmyslných zařízení.
Největším vynálezem v této oblasti (kolem 4. století př.n.l.), jehož funkční princip je i dnes nedílnou součástí stavebnictví, bylo objevení jeřábu – kladkostroje – složeného z jedné volné a jedné pevné kladky. V kombinaci s využitím velkého kola na hřídeli vznikl tzv. kolový jeřáb, využívající mnohem většího poloměru celého kola k poloměru osy otáčení. Navíc síla již nevycházela pouze z rukou a ramen lidí, ale vytvářela se chůzí uvnitř kola.
Stavba Babylonské věže s použitím jeřábů, Světová kronika Tomáše z Emsu, kolem r. 1350, zdroj: Centrální knihovna Curych
Stavba Babylonské věže s použitím jeřábů, Bible Václava IV., konec 14. století, zdroj: Rakouská národní knihovna
Otáčivé – šlapací – kolo pocházející již ze 3. století př. n. l., zůstalo jako zásadní část pro práci jeřábu s vysunutým ramenem až do poloviny 19. století. Běžné kolo o průměru 213 cm a průměru osy 15 cm mělo mechanický zisk 14:1., což znamenalo, že jeden muž operující přes rozhraní pěti kladkostrojů (kladek) mohl teoreticky uzvednout až 3 500 kg.
Některé jeřáby byly vybaveny dvěma koly otáčejícími se kolem stejné osy. To znamenalo zdvojnásobení váhy zvedaných břemen až na 7 000 kg. A jelikož se kola dělala často dost široká i pro dvě osoby, takový jeřáb, poháněný lidskou silou, byl schopný po odečtení ztrát způsobených třením zvednout až kolem 11 tun.
Zazděné trámy konstrukce jeřábu na věži Putna, foto: Matěj Mejstřík
Nákres kola na hřídeli
Jeřáby byly v první fázi výstavby umístěny spíše na zemi, často uvnitř budovy. Jakmile bylo dokončeno patro a masivní vazné trámy propojily boční stěny, byl jeřáb demontován a znovu namontován na střešní trámy, případně zabudován do masivního nosného zdiva.
Takovýmto způsobem, probíhala výstavba kamenných objektů na hradě Velhartice. Dokládají to dva zazděné trámy na věži Putna, které dokládají konstrukci středověkého jeřábu použitého při stavbě tohoto významného prvku hradní obrany. Umístění jeřábu naznačuje i jeho využití pro stavbu ikonického mostu, který spojuje Putnu s jádrem hradu.
Použití kladek na otočném rameni se běžné využívá ve stavebnictví i v dílenském prostředí. Rozdíl proti středověkému předchůdci je použitá energie a s tím související převodování a následná rychlost pohybu a díky hydraulice i váhy přenášeného břemene.
Mobilní autojeřáb AD 30 na podvozku Tatra 815 – 7, nosnost 30 tun, foto Michal Zadník
Největší stavební jeřáb světa, stroj Al.SK190 v Londýně s nosností až 8000 tun, zdroj Capco
Koordinátor projektu: Zdeněk Svoboda
Projekt je uskutečňován za finanční pomoci Plzeňského kraje.
2024 © Všechna práva vyhrazena
Vytvořila Nikola Dóžová
